Konec jaderných elektráren v Německu?

„My všichni chceme co nejdříve odstoupit od jaderné energetiky“, prohlásila v pátek 15. dubna kancléřka Angela Merkelová po setkání s předsedy vlád spolkových zemí.

Legislativní „Fahrplan“ je již stanoven: 3. června proběhne další setkání kancléřky se zástupci spolkových zemí, 6. června jednání vlády k novelizaci Atomového zákona a 17. června má být ve Spolkové radě schválen zákon s aktualizovaným programem odstavování jaderných bloků.
Podzim 2010: rozvolnění programu odstoupení od jaderné energetiky
V září loňského roku jsem publikoval článek o rozhodnutí pravicové vládní koalice ohledně prodloužení provozu jaderných elektráren, tj. o rozvolnění programu odstoupení od jaderné energetiky, který byl uzákoněn v roce 2000 za vlády SPD a Zelených. Již loni na podzim byla kancléřka Merkelová pod silným tlakem části poradců, kteří v interních diskuzích důrazně ozvučovali fakt, že dlouhodobě mediálně masírovaná německá veřejnost se většinově staví proti dalšímu pokračování jaderného programu, takže rozhodnutí o prodloužení provozu reaktorů bude mít pro vládní koalici velmi nepříjemné politické důsledky.
Nutno konstatovat, že další vývoj v Německu od podzimu 2010 do jara 2011 dal tomuto pragmatickému křídlu vládních poradců zapravdu. Poslední impuls, který přiměl vládní koalici změnit formu obhajoby energetické politiky před politickými oponenty a veřejností přišel 11. března se zemětřesením v Japonsku a následnou závažnou havárií v JE Fukušima Daiiči (technické podrobnosti zde, zde, zde, zde). Již krátce po zemětřesení bylo zřejmé, že v následné mediální smršti novinářsky přibarvených katastrofických zpráv bude hlas technické racionality voláním ztracence v poušti. Ostatně, už reakce spolkové vlády ve formě vyhlášení moratoria na provoz sedmi starších jaderných bloků o lecčems nasvědčovala.
Hlas lidu, hlas boží, pokud lid zaplatí
Nový přístup spolkové vlády k jaderné energetice lze v současné době charakterizovat následovně: Ano, chceme jako vy odstoupit od jaderné energetiky co nejdříve, ale aby to bylo možné technicky realizovat, potřebujeme postavit tolik a tolik desítek nových uhelných a plynových elektráren, tolik a tolik desítek off-shore a on-shore větrných farem a tolik a tolik tisíc kilometrů vedení velmi vysokého napětí za tolik a tolik desítek miliard eur. A v důsledku těchto investic bude nutné navýšit cenu elektřiny o tolik a tolik procent. Kolik jste ochotni za elektřinu zaplatit? A pokud skutečně bude ochota občanů k otvírání peněženek dostatečná a technická řešení dostupná, může nakonec dojít k utlumení jaderného programu, a to třeba i dříve než podle původního scénáře SPD a Zelených z roku 2000 (tj. přibližně do roku 2022).
Veselé paradoxy aneb proč opoziční političtí harcovníci najednou mění rétoriku
Někteří opoziční politici bryskně pochopili, že koalice se rozhodla odbrzdit „energetickou lokomotivu“ potenciálního odstavení sedmnácti jaderných bloků o výkonu více než 20 000 MW a nyní ji nechá volně sjíždět z prudkého svahu, naprosto přesně v souladu s většinovým veřejným míněním a dle jejich předchozích rad. Rovněž pochopili, že před zarážedlem na konci koleje mohou brzo stát oni sami, s vládní zodpovědností na krku, a budou se snažit tuto rozjetou lokomotivu zastavit aplikací značně diskutabilních teorií z příruček o bezproblémové a čisté výrobě elektřiny bez jádra, uhlí a emisí CO2.
Takže se náhle můžeme v tisku dočíst, že předseda opoziční frakce SPD ve Spolkovém sněmu Frank-Walter Steinmeier varuje před ukvapeným odstoupením od jaderné energetiky a hovoří velmi rozvážně: „...Německo není jen tak nějaká země, nýbrž významná průmyslová lokalita...“, a dále „...Pokud nyní odstavíme osm jaderných elektráren, skokově vyrábíme o třetinu méně elektřiny z jaderné energie a tu nelze bez dalších opatření a ve všech ročních obdobích nahradit obnovitelnými zdroji...“, „...Německo vždy pokrývalo energetickou potřebu z vlastních zdrojů...“, „...Není řešením dovážet jadernou elektřinu z ciziny...“. Obecně se SPD přiklání k původnímu harmonogramu (2020 - 2022).
Zelení: s odhady nákladů přibrzdit, s odstavováním zrychlit
Zelení standardně obvinili vládní představitele a odbornou veřejnost snažící se diskutovat první informace o možných finančních nákladech a vlivech na ceny elektřiny ze záměrného vyvolávání paniky a hysterie ve veřejnosti, přičemž čísla diskutovaná v tisku považují za zlovolné dezinformace podstrčené jadernou lobby. A chtějí vyčkat na seriózní studie, které náklady vyčíslí. Nicméně neexistence finančních studií jim nebrání požadovat výrazné zkrácení procesu odstoupení oproti původnímu plánu z roku 2000, tj. poslední elektrárnu uzavřít již v roce 2015 až 2017.
Co bude rozhodnutí o odstoupení od jádra znamenat pro Německo?
Už výše zmiňované moratorium na provoz sedmi jaderných bloků udělalo z Německa čistého dovozce elektřiny, který musí každý den ze sousedních států nakoupit cca 50 GWh, což překračuje celodenní výrobu obou temelínských bloků.
Do moratoria bylo v provozu 17 jaderných bloků o výkonu cca 20 GW a roční výrobou cca 130 TWh, podotýkám „baseload“ (výroba po celých 24 hodin). Tyto výrobní kapacity by měly být postupně nahrazeny – a to možná již před rokem 2022. To je extrémně náročný úkol, uvážíme-li, že investiční příprava, výstavba a spouštění velké plynové nebo uhelné elektrárny trvá 4-6 let.
Vzhledem k nestálosti výroby v obnovitelných zdrojích musí být náhradní výrobní kapacity ve značné míře realizovány elektrárnami na fosilní paliva, které ostatně v současné době vyrábí cca 56% německé elektřiny. Na severním pobřeží bude nutné k stávajícím větrným farmám s instalovaným výkonem odpovídajícím 27 temelínským blokům dobudovat další tisíce MW, což ve svém důsledku znamená výstavbu dalších fosilních elektráren, které je budou muset zálohovat v období nevýroby. Aby bylo možné elektřinu z větrných farem na severu přivést ke spotřebitelům ve středním a jižním Německu, bude nutné vystavět cca 3500 km linek VVN. A to už je téměř nerealizovatelný úkol, uvážíme-li, že investiční příprava a výstavba delších vedení VVN trvá v Německu 12 let a více, přičemž některé trasy jsou připravovány resp. diskutovány již dvacet let.
Dopady na sousední země
Z čistě ekonomického pohledu výrobců elektřiny a síťových operátorů především ve Francii a České republice je rozhodnutí německé vlády darem z nebes. Po moratoriu je Německo jedním z největších dovozců elektřiny v regionu, zběsile nakupuje na všech trzích a tento stav bude přetrvávat do vybudování nových výrobních kapacit – tj. ještě mnoho let. Sousedé chybějící elektřinu Němcům jistě rádi dodají, za standardních obchodních podmínek.
Potenciální technickou hrozbu představuje výrazné posílení flotily větrných elektráren na severním pobřeží Německa. Lidově řečeno, sousedním síťovým operátorům již dochází s Němci trpělivost a nehodlají nečinně přihlížet, jak jim neplánovaně a nepředvídatelně vtéká do sítí ohromné množství větrné elektřiny, které musí regulovat svými regulačními zdroji, což jim způsobuje technické potíže a dodatečné ekonomické náklady. Operátoři sítí v Polsku, České republice a Francii reálně uvažují o instalaci speciálních regulačních transformátorů na přeshraniční přenosové profily, které v případě náhlé nadvýroby z větru odkloní tok elektřiny na jiné linky popř. jiného operátora v regionu. V případě rozsáhlejšího nasazení těchto zařízení bude Německo nepřímo donuceno regulovat resp. omezovat špičkovou výrobu ve větrných elektrárnách, protože ji sousedé „odmítnou převzít“, samozřejmě pokud nebudou předem dohodnuty mechanismy případného finančního vyrovnání.
Rovněž je naprosto zřejmé, že gigantické investice do nových zdrojů a přenosových sítí budou dříve či později promítnuty do navýšení cen elektřiny, a to dokonce v evropském měřítku. O možných dopadech lze v této chvíli pouze spekulovat.
Závěrem
Německá spolková vláda má samozřejmě svrchované právo rozhodovat o budoucnosti elektroenergetiky. Nezbývá než toto rozhodnutí respektovat, přizpůsobit se nové situaci a bezezbytku využít obchodní příležitost, která se nyní naskytla.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý