Soumar pro obnovitelné zdroje

Kdo v německé elektroenergetice vláčí na hřbetu těžkou zátěž a za odměnu by měl dostat ránu do vazu? Jsou to jaderné elektrárny.

Dobrodružství při objevování netušených souvislostí
Němečtí odpůrci jaderné energetiky se s úžasem dozvídají další a další pro ně dříve neznámé a nepříjemné zprávy. Když energetici začali propočítávat možnosti praktické realizace (doposud stále platného) programu odstoupení od jaderné energetiky, dospěli k závěru, že tento program může m.j. vážně zkomplikovat připojování nových obnovitelných zdrojů energie (OZE) do elektrizační soustavy. Především se jedná o plánované gigantické větrné farmy na pobřeží Severního moře. Snaží se jaderná lobby využít chabých znalostí elektrotechniky na straně svých odpůrců a „utáhnout je na vařené nudli“ nebo má problém reálný základ?
Co si myslí odborníci?
Zajímavý článek na téma „vynuceného soužití“ jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů v Německu nedávno uveřejnil Prof. Dr. Vahrenholt z Univerzity v Hamburku, v současné době CEO firmy RWE Innogy, divize obnovitelných zdrojů v rámci energetického koncernu RWE. Pro obeznámení čtenářů ještě doplním, že prof. Vahrenholt byl od roku 2001 až do roku 2008 předsedou představenstva REpower AG, jednoho z největších dodavatelů větrných elektráren v Německu, takže je velmi dobře obeznámen s problematikou vyvedení výkonu z velkých větrných farem.
Prof. Vahrenholt především polemizuje s tvrzením, že případné prodloužení provozu jaderných elektráren znamená zpomalení nebo dokonce znemožnění výstavby nových obnovitelných zdrojů a naopak dokládá argumenty, kdy jaderné elektrárny provozu OZE napomáhají:

„V současné době větrné elektrárny přibližně 100 dní v roce nevyrábějí téměř nic a zhruba 20 dní v roce pracují s plným výkonem 25 000 MW. V mezidobí výkon kolísá mezi těmito extrémy. V některých dnech v rozsahu až 20 000 MW, např. když přes území přechází silná atmosférická fronta. S postupně se zvyšujícím podílem větrných a solárních elektráren budou tyto extrémní výkyvy dosahovat ještě dramatičtějších hodnot“.

Pětadvacet Temelínů utržených ze řetězu
Výkon jednoho bloku Temelína činí 1 000 MW. V případě Německa tedy hovoříme o 25 temelínských blocích, které pracují dle vůle Boží, nikoliv podle pokynů dispečinku příslušného síťového operátora.
Podle zákona o podpoře OZE (ostatně nejenom německého) je jejich výroba preferována před ostatními „špinavějšími“ zdroji, operátoři sítí musí tuto elektřinu povinně vykupovat v plném rozsahu a vyrovnávat výkonovou bilanci s využitím jiných zdrojů. V Německu tuto funkci poměrně často zajišťují jaderné elektrárny. Prof. Vahrenholt uvádí:

„(Německé jaderné elektrárny) mohou snižovat výkon trendem 5% za minutu až na 45% a stejně rychle jej znovu zvýšit na 100%. Uhelné elektrárny potřebují na zvyšování popř. snižování výkonu a vyrovnávání kolísající výroby z OZE nebo proměnlivé spotřeby přibližně trojnásobnou dobu a plynové elektrárny téměř dvojnásobnou dobu“.

Konkrétně je zmiňována jaderná elektrárna Emsland, umožňující změny výkonu v rozsahu až 120 MW za minutu, přičemž ve výkonovém pásmu 45% až 100% disponuje celkovým regulačním výkonem 730 MW. Jaderná elektrárna Unterweser již v současné době přibližně 100 dní v roce snižuje výkon až na 55%. V souhrnu mohou německé jaderné elektrárny poskytnout v časovém intervalu 15 minut regulační výkon 9 600 MW, nicméně ten a další disponibilní regulační výkon mnohdy nestačí vyrovnávat kolísající výrobu v OZE a Němci tak musí využívat výpomocí od jiných operátorů ve středoevropském regionu.
Ekonomika až na druhém místě?
Prof. Vahrenholt se neopominul zmínit o všeobecně známé skutečnosti, že z ekonomického hlediska by bylo nejvýhodnější v případě kolísavé výroby resp. spotřeby ponechat v provozu jaderné elektrárny s nižšími provozními náklady a omezovat výrobu v jiných zdrojích. Rezignovaně však konstatuje, že tento ekonomický argument nehraje v politické debatě o jaderné energetice podstatnou roli.
Za sebe mohu k tomuto názoru pouze podotknout, že v době, kdy se německá odborná veřejnost (mnohdy marně) snaží přesvědčit část spoluobčanů o univerzální platnosti fyzikálních zákonů a jejich nezávislosti na politické vůli a ideologických postojích, i když projevených formou hlasování v parlamentu, asi opravdu není pro ekonomické argumenty prostor.
A jak to všechno dopadne?
Bojovníci proti německým jaderným elektrárnám musí řešit další problém. Paradoxně právě stávající jaderné elektrárny svými regulačními možnostmi podstatně napomohly budování velkých větrných parků na severu země. Mnozí vizionáři OZE již začínají tušit, že bojem proti jádru si vlastně začínají podřezávat větev, na které sami sedí. Už zase jim technici komplikují vize gigantických větrných a solárních parků, které by v příštích dvaceti letech měly uvrhnout v zapomnění přežilou energetiku minulosti a udělat z Německa zářný vzor pro přechod do „bezemisní éry“. Mnozí z nich se s nastíněným problémem již vypořádali po svém, hovoří o dalším lstivém úskoku jaderné lobby. Je na čtenářích, aby sami posoudili, zda se jedná o lest nebo spíše o fyziku.

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý