Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 3)

Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje dokument „Index energetické transformace“, který na základě hodnocení patnácti měřitelných parametrů názorně dokladuje aktuální stav tohoto komplexního transformačního procesu a hodnotí reálnost naplnění politických, environmentálních, ekonomických a technických cílů definovaných spolkovou vládou v časovém horizontu do roku 2020.

Hodnocení oblasti (I) Ochrana životního prostředí a klimatu bylo prezentováno v díle (1), hodnocení oblasti (II) Spolehlivost dodávek energie v díle (2).

V dnešním závěrečném dílu rozebereme výsledky hodnocení oblasti (III) Hospodárnost, která je podrobněji specifikována následujícími pěti parametry:

Oblast (III): Hospodárnost

·        Ceny elektřiny pro domácnosti (odchylka v % od průměru EU)

·        Ceny elektřiny pro průmysl (odchylka v % od průměru EU)

·        Příspěvek na OZE [ct/kWh]

·        Pracovní místa v oboru OZE [-]

·        Pracovní místa v energeticky náročném průmyslu [-]

Hodnocení: (III) Hospodárnost

Název			Splnění [Reálné/ Nereálné]
	25,5	41,1/25,5	N

Cílová hodnota ceny elektřiny pro domácnosti pro rok 2020 byla definována jako požadavek na udržení odchylky +25,5% od průměrné ceny elektřiny v EU v období 2009-2010.

Ceny elektřiny pro domácnosti v Německu zůstávají dlouhodobě vysoké. Aktuální cena 29,5 ct/kWh je o 41,1 % vyšší než evropský průměr. Vzhledem k nejasnému vývoji příspěvku na OZE (viz níže parametr 13) analytici neočekávají v dohledné budoucnosti výrazné snižování ceny. Dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 bylo tedy jednoznačně vyhodnoceno jako „nereálné“ (N).

Název			Splnění [Reálné/ Nereálné]
	8,5	19,0/8,5	N

Cílová hodnota ceny elektřiny pro průmysl pro rok 2020 byla definována jako požadavek na udržení odchylky +8,5% od průměrné ceny elektřiny v EU v období 2008-2010.

V případě cen elektřiny pro průmysl bylo indikováno mírné zlepšení oproti předchozímu hodnocení za první pololetí 2015. Aktuální cena 11,1 ct/kWh je vyšší o 19 % než průměr EU, nicméně vykazuje klesající tendenci. Příčinu lze nalézt v poklesu burzovní ceny elektřiny, která v hodnoceném období občasně poklesla pod 28 €/MWh, přičemž v současném období se nachází na ještě nižších hodnotách. Nicméně i přes avizované mírné zlepšení je dosažení cílové hodnoty 8,5% pro rok 2020 stále hodnoceno jako „nereálné“ (N).

Název			Splnění [Reálné/ Nereálné]
	3,5	6,35/3,5	N

Cílová hodnota příspěvku na OZE pro rok 2020 ve výši 3,5 ct/kWh vycházela ze stavu r. 2008, kdy dosahovala 1,16 ct/kWh.

Příspěvek na OZE po loňském jednorázovém poklesu na 6,17 ct/kWh vzrostl na doposud nejvyšší hodnotu 6,35 ct/kWh. Budoucí vývoj analytici hodnotí jako nejasný, jelikož i analýzy spolkové vlády jsou v této otázce dosti zdrženlivé. Ostatně není se co divit, spolková kancléřka se před několika lety osobně vyjádřila, že neočekává překročení výše příspěvku nad 3,5 ct/kWh, přičemž aktuálně se pohybujeme téměř na dvojnásobku.

Vzhledem k aktuální hodnotě příspěvku a potenciálu pro jeho možné budoucí snižování analytici jednoznačně vyhodnotili dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 jako „nereálné“ (N).

Název			Splnění [Reálné/ Nereálné]
			R

Cílová hodnota zaměstnanosti v oboru OZE byla definována s ambicí navýšit počet 322 100 pracovních míst evidovaných v r. 2008

Celková zaměstnanost v segmentu OZE poklesla z 371 000 na 355 400. Výrazný útlum je od roku 2013 zaznamenáván v oblasti solární energetiky, kde ubyla celá jedna třetina pracovních pozic. Nicméně pokles byl vykompenzován přesunem pracovníků do oblasti větrné energetiky, vzhledem k zvýšené výstavbě onshore a především offshore elektráren. Ovšem i přes avizovaný pokles zaměstnanosti je indikátor průběžně plněn na 110% a tudíž splnění cíle pro rok 2020 bylo vyhodnocen jako „reálné“ (R)

Název			Splnění [Reálné/ Nereálné]
			R

Cílová hodnota zaměstnanosti v energeticky náročném průmyslu byla definována s ambicí udržet počet 1 593 808 pracovních míst evidovaných v r. 2008. Jako energeticky náročný průmysl jsou definována odvětví s minimálně 10% podílem nákladů na elektřinu na hrubé produkci - např. hornictví, papírenský průmysl, hutnictví a koksárenství, petrochemie.

Zaměstnanost v energeticky náročném průmyslu zůstala zhruba na stejné úrovni. V březnu 2015 bylo v tomto segmentu evidováno zhruba 1 616 000 osob, což je navýšení o 8 000 oproti předchozímu hodnocení za první pololetí 2015. Indikátor je průběžně plněn na 107% a plnění cílové hodnoty pro rok 2020 je hodnoceno jako „reálné“ (R).

Dílčí závěr za oblast (III) Hospodárnost

V této oblasti se situace oproti předchozímu vydání seriálu článků v září 2014 prakticky nezměnila. Údaje analytiků o zaměstnanosti v oboru OZE a energeticky náročném průmyslu dokladují, že se spolkové vládě daří plnit politický cíl ve smyslu udržení sociální únosnosti energetické transformace. Počet pracovních míst v energeticky náročném průmyslu je stabilní, počet pracovních míst v oboru OZE překračuje původní předpoklady, a to i přes těžké údery uštědřené v posledních letech domácím výrobcům fotovoltaických technologií ze strany asijské konkurence.

Na druhé straně spolkové vládě se výrazně nedaří plnit fundamentální ekonomické cíle transformace, zejména z hlediska finančního zatížení spotřebitelů. Dokladují to výsledky hodnocení výše příspěvku na OZE, který následně nepříznivě ovlivňuje vývoj cen elektřiny pro domácnosti. Aktuální hodnota příspěvku 6,35 ct/kWh představuje dosavadní maximum, přičemž po loňském poklesu na 6,17 ct/kWh se v environmentálních kruzích často hovořilo o dosažení bodu zlomu a nastávající dlouhodobé sestupné tendenci. Cílová hodnota pro rok 2020 ve výši 3,5 ct/kWh vycházela z počáteční hodnoty v r. 2008 ve výši 1,16 ct/kWh, přičemž v době formulace zadání byla považována za „bezpečný parametr“, stanovený s dostatečnou rezervou. Zatížení průměrné německé domácnosti s roční spotřebou 3 500 kWh příspěvkem na OZE přesahuje 260 eur včetně DPH, což již začínají nepříjemně pociťovat nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

Německý průmysl si byl od počátku energetické transformace velmi dobře vědom reálných technických a ekonomických možností elektroenergetiky, takže na rozdíl od laické veřejnosti nahlížel realisticky na proklamace environmentálních kruhů ohledně brzkého a výrazného poklesu ceny elektřiny z OZE pod výrobní náklady konvenčních zdrojů resp. o budoucím snižování příspěvku na OZE. A proto již při formulaci základních východisek transformace si u spolkové vlády vymohl výjimky ve výpočtu úhrady příspěvku na OZE pro firmy s energeticky náročnou výrobou. Podle obecného mínění veřejnosti obyvatelstvo kvůli těmto výjimkám doplácí na průmyslové podniky. Na první pohled to potvrzují závěry analytiků: zatímco ceny elektřiny pro průmysl jsou vyšší oproti průměru EU „pouze“ o 19%, ceny elektřiny pro domácnosti jsou vyšší o 41,1%. Ovšem v tomto případě je vhodné připomenout, že průmyslové podniky a živnostenská výrobní sféra odebírají výrazně vyšší množství elektřiny než domácnosti a reálně tak zaplatí na příspěvku na OZE téměř dvě třetiny z celkové sumy, na diskutované domácnosti tedy připadá zbylá třetina.

Ekonomické aspekty energetické transformace obecně představují pro spolkovou vládu závažný problém. Politicky a legislativně podporovaný rozvoj OZE stále zásadně závisí na vnější ekonomické podpoře zajišťované prostřednictvím příspěvku na OZE. Ovšem vzhledem k trvale stoupající výrobě OZE začíná být stávající systém garantovaných výkupních cen a povinného výkupu neufinancovatelný i pro bohaté Německo a bude nutné jej v brzké době výrazně modifikovat směrem k standardním tržním mechanismům. O reformě stávajícího systému se vážně hovoří již několik let, jedním z konkrétních výstupů byl Zákon o rozvoji trhu s elektřinou a Nařízení o rezervách výrobních kapacit, které spolková vláda schválila 4. listopadu 2015 v rámci širší iniciativy Strommarkt 2.0. Ovšem reálné výsledky na elektroenergetickém trhu zřejmě uvidíme až za několik let.

Shrnutí dílčích závěrů z oblastí (I), (II), (III)

Vrátíme-li se k dílčím závěrům z předchozích dílů seriálu (viz díl 1, díl 2) můžeme konstatovat nepříliš uspokojivé plnění cílů v klíčové oblasti (I) Ochrana životního prostředí a klimatu, která definuje fundamentální cíle celého transformačního procesu. Jsou plněny dva průběžné technické cíle pro výstavbu FVE a offshore VtE. Nejsou plněny tři zásadní klimatické cíle, tj. snižování emisí CO2, snižování spotřeby primární energie a snižování spotřeby elektřiny. Při vyhodnocení průběžného plnění cílů v oblasti emisí CO2 a spotřeby elektřiny si dovolím formulovat pochybnost, zda cílové hodnoty jsou vůbec dosažitelné. Spotřeba primární energie pravděpodobně ano, ovšem podstatně později, než bylo původně plánováno.

Výsledky v technické oblasti (II) Spolehlivost dodávek energie vykazují vyšší míru naplnění zadání. Jsou plněny tři průběžné cíle: doba trvání výpadků dodávek elektřiny, zajištění výkonové rezervy a připojování offshore VtE. Nejsou ovšem plněny dva zásadní ukazatele směřující k integraci klimaticky závislé výroby OZE do elektrizační soustavy: výstavba přenosových sítí a náklady na síťová opatření. Solidní míra naplňování technických požadavků obecně dokladuje kvalifikovanost technické sféry v průběhu praktické realizace politických a environmentálních vizí. V případě nákladů na síťová opatření lze rovněž vznést pochybnost, zda požadovaný cíl bude někdy splněn.

Pokud sumarizujeme dílčí závěry z výše prezentované ekonomické oblasti (III) Hospodárnost, můžeme konstatovat plnění pouze dvou průběžných cílů: zaměstnanost v energeticky náročném průmyslu a zaměstnanost v oboru OZE. Nejsou plněny tři průběžné cíle, tj. cena elektřiny pro domácnosti, cena elektřiny pro průmysl a výše příspěvku na OZE, které ovšem reprezentují základní ekonomická východiska celého transformačního procesu. Podle mého názoru to svědčí o výrazném počátečním podcenění ekonomických aspektů celé transformace.

V celkovém souhrnu je tedy průběžně plněno sedm z patnácti stanovených cílů, navíc nesplněné průběžné parametry definují základní environmentální a ekonomický rámec celého transformačního procesu. Na druhou stranu je však korektní připomenout, že hodnocení natolik komplexního procesu, jakým bezesporu je německá energetická transformace, zřejmě nelze provádět optikou původně deklarovaného termínu splnění do r. 2020. Energetická transformace stejně jako jiné zásadní politické, ekonomické a sociální reformy zjevně bude probíhat výrazně pozvolněji a s výrazně vyššími náklady, než bylo původně deklarováno. Samozřejmě však nebráním čtenářům, aby si z prezentovaných podkladů či odkazovaných originálních materiálů vytvořili vlastní názor.

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý