Česká republika snížila emise razantněji než Německo a Rakousko
Při pročítání článků na serverech českých environmentálních organizací občas nabyde nezasvěcený čtenář dojmu, že česká energetická a surovinová politika zřejmě cíleně ignoruje či minimálně nedostatečně zohledňuje aktuální evropský trend ve snižování emisí skleníkových plynů. V druhém plánu těchto textů lze obvykle nalézt doporučení, že by se ČR měla poučit od jiných států o tom, co, jak, kdy a proč máme u nás doma v oblasti snižování emisí činit, přičemž jako vzorové země jsou často zmiňovány Německo a Rakousko.
Pro dokreslení reálné pozice ČR v oblasti snižování emisí v rámci EU si dovolím prezentovat několik nedávno zveřejněných oficiálních čísel ze statistického úřadu Evropské unie. Eurostat ve své tiskové zprávě 195/2015 z 4. listopadu předložil široké veřejnosti přehledně zpracovaný výběr statistických dat z oblasti spotřeby energie, dopravy a životního prostředí, zaměřený právě na emise skleníkových plynů. Určitou nevýhodou je skutečnost, že statistici EU neoplývají rychlostí a vychází z dat pro roky 2012 resp. 2013.
Nejdříve zmíním vývoj spotřeby primární energie. Ta v EU od roku 1995 postupně rostla a svého vrcholu dosáhla v roce 2006 překračujíc 1 700 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe). Poté klesala až do hodnoceného roku 2013 (s výjimkou období 2009-2010), a to až na úroveň zhruba odpovídající výchozímu roku 1990. Takže již roku 2013 dosáhlo 20 členských států EU národních cílů pro spotřebu primární energie předepsaných až pro rok 2020. Výjimkou byly: Belgie, Bulharsko, Německo, Holandsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie.
Vývoj primární energetické spotřeby v EU v období 1990-2013 (Mtoe)
Zdroj: Eurostat, 195/2015; 4. listopad 2015
Pokud se týká souhrnného množství emisí skleníkových plynů, konkrétně oxidu uhličitého (CO2), oxidu dusného (N2O) a metanu (CH4), vyjádřených prostřednictvím tzv. ekvivalentu CO2 (CO2ekv.), tak se specialisté Eurostatu dopočítali ze souboru dat dostupných k roku 2012 souhrnného snížení emisí v členských zemích EU o 17,9% oproti roku 1990, pro nějž byla stanovena výchozí hodnota 5,702 miliardy tun (Gt) CO2ekv. V této souvislosti si dovolím malou poznámku mimo rámec článku – podle informací International Energy Agency provoz jaderných elektráren od roku 1971 globálně ušetřil cca 56 Gt CO2.
Z dosavadního trendu lze usuzovat na reálnost naplnění cíle snížení emisí o 20% v roce 2020. Pokud se týká aktualizovaného cíle snížení emisí o 40% v roce 2030, formulovaného na summitu EU v říjnu 2014 v Bruselu, znamenalo by to prosazení ještě přísnějších redukčních opatření.
Vývoj celkových emisí skleníkových plynů v EU v období 1990-2012 (1990=100%)
Zdroj: Eurostat, 195/2015; 4. listopad 2015
V porovnání výsledků jednotlivých členských zemí si nejlépe vedly Baltské státy: Lotyšsko (-57.1%), Litva (-55.6%), Estonsko (-52.6%) a rovněž Rumunsko (-52.0%). V následující skupině úspěšných států s výrazným snížením emisí se nacházely: Bulharsko (-44.1%), Slovensko (-41.3%), Maďarsko (-36.3%) a Česká republika (-32.7%). Německo s výsledkem -23.5% se umístilo za ČR. I přes mediálně adorovanou pozici Rakouska v politice ochrany životního prostředí a přechodu energetiky na OZE se naši jižní sousedé zařadili do skupiny osmi zemí, kterým se nepodařilo omezit emise na úroveň nižší než v roce 1990. Konkrétně Rakousko vykázalo zvýšení emisí ve výši +4%.
Vývoj emisí skleníkových plynů jednotlivých států EU v porovnání s rokem 1990
Zdroj: Eurostat, 195/2015; 4. listopad 2015
Z celoevropského pohledu je nejdůležitější šestice zemí, která produkuje více než 70% všech emisí členských států EU. Největším emitentem je Německo, které v hodnoceném roce 2012 vykazovalo 965 milionů tun (Mt) CO2ekv., následovala Velká Británie 615 Mt, Francie 507 Mt, Itálie 471 Mt, Polsko 401 Mt a Španělsko 354 Mt.
Při hodnocení výsledků jednotlivých států EU je však nutné upozornit čtenáře na úskalí sestavování „žebříčku úspěšnosti“ na základě relativního poklesu emisí, který vychází z rozdílných konkrétních výchozích podmínek jednotlivých států. Příkladem budiž Německo, které v roce 1990 vykazovalo emise 1,26 Gt a v roce 2012 snížení na 965 Mt, takže absolutně omezilo emise o 295 Mt. Pro srovnání: ČR v roce 1990 vycházela z hodnoty 197 Mt a v roce 2012 docílila snížení na 132 Mt. Při porovnávání ČR s Rakouskem je zase vhodné doplnit, že výchozí pozice ČR v roce 1990 s tehdy ještě plně dimenzovaným socialistickým těžkým průmyslem byla z hlediska následného snižování emisí mnohem výhodnější než v případě našich jižních sousedů, jejichž výchozí hodnota k roku 1990 byla stanovena na 79 Mt, přičemž v roce 2012 vystoupala na 82 Mt.
V případě ČR je však poměrně často předmětem domácí i zahraniční kritiky emisní náročnost národního hospodářství, která podle podkladů CENIA k diskutovanému roku 2012 činila 0,86 t CO2ekv. / 1000 euro HDP, tj. více než dvojnásobek průměru EU. V tomto srovnání vykazovala ČR pátou nejvyšší hodnotu v EU. Vysoká emisní náročnost ČR je však způsobena strukturou tvorby HDP vycházející z vysokého zastoupení průmyslu, který zahrnuje odvětví s vysokou materiálovou náročností a spotřebou energie (např. hutnictví, automobilový průmysl), exportním charakterem ekonomiky a v neposlední řadě také nižším HDP ve srovnání se zeměmi západní Evropy.
Z čistě pragmatického pohledu technika by bylo možné vést polemiku o tom, že v globálním měřítku je z ekonomického a mnohdy i technického hlediska poněkud diskutabilní celá politika EU, takto striktně zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů. Země EU totiž fakticky produkují pouze 9,6% celosvětových emisí CO2 (HN 27.11; GlobalCarbonatlas.org, 2014). To vrací do reality novinářská prohlášení ve smyslu vůdčí role Evropy potažmo EU v této oblasti – v rámci snahy a politických proklamací bezesporu ano, v rámci reálných dopadů EU objektivně globálním hráčem nikdy nebude. Největší evropský emitent Německo se aktuálně nachází na šestém místě světového žebříčku s podílem 2,1%. Hlavními světovými producenty emisí CO2 jsou Čína (29,6%) a USA (14,9%), s odstupem následují Indie (6,6%), Rusko (5,0%), a Japonsko (3,6%). Nicméně v rovině politické je požadavek na snižování emisí členských zemí dlouhodobě zakotven v rozhodnutích příslušných orgánů EU a evropský energetický sektor intenzivně pracuje na jejich naplňování. Ostatně výrazná část evropských energetických firem je buď přímo ovládána státem popř. jejich ekonomická strategie vychází z podmínek a rozhodnutí státních orgánů.
Jak je vidět z prezentovaných výsledků, ČR vykázala v porovnání s rokem 1990 výrazný pokrok ve snižování emisí. V případě reálného prosazení doporučení formulovaných ve schválené Státní energetické koncepci, která předpokládá omezení výroby elektřiny v uhelných elektrárnách, zvýšení podílu jaderné energetiky a OZE a v neposlední řadě nastolení trendu energetických úspor ve všech sektorech národního hospodářství, bude i v budoucnu bezesporu schopna plnit všechny emisní závazky.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 3)
Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 2)
Pokračování miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 1)
Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje analýzu, která na základě hodnocení patnácti parametrů názorně dokladuje postup energetické transformace.
Petr Nejedlý
Jižní Austrálie, kraj bez baseloadu a po sérii blackoutů
Jižní Austrálie měla být globálním příkladem náhrady uhelných elektráren pracujících v základním zatížení obnovitelnými zdroji. K prvnímu blackoutu došlo za necelých pět měsíců.
Petr Nejedlý
O jednom zimním týdnu a obnovitelných zdrojích v Německu
Elektroenergetika musí zajistit spolehlivé dodávky elektřiny i za nejnepříznivějších podmínek, které v případě obnovitelných zdrojů určují přírodní vlivy.
Petr Nejedlý
Možnosti decentralizované energetiky v ČR
Operátor trhu musí každoročně předkládat zprávu o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Letošní zpráva byla věnována tématu decentralizace.
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 3)
Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 2)
Pokračování miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 1)
Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje analýzu, která na základě hodnocení patnácti parametrů názorně dokladuje postup energetické transformace.
Petr Nejedlý
O přerozdělování uprchlíků a elektřiny
V mediálním lomozu vrcholící uprchlické krize zapadla nenápadná zpráva, zveřejněná na webu českého provozovatele přenosové soustavy.
Petr Nejedlý
Vládní jaderná strategie
Česká vláda konkretizovala svoji představu o budoucím směřování energetiky schválením Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky.
Petr Nejedlý
Pozvolné německé prozření z iluze zelené energetiky
Energetika založená na obnovitelných zdrojích energie se nutně stane standardní průmyslovou technologií – a to se všemi negativními důsledky.
Petr Nejedlý
Rok 2015 v jaderné energetice EU
Rok se s rokem sešel a nastal čas na krátkou aktualizaci informací o připravovaných projektech výstavby jaderných elektráren v Evropské unii.
Petr Nejedlý
Cestou zelenou k Hinkley Point
Evropská komise schválila systém podpory britské jaderné elektrárny Hinkley Point. Zelení jsou prý zděšeni. Mají krátkou paměť, protože ke státní podpoře sami dláždili cestu.
Petr Nejedlý
Index energetické transformace Německa (3)
Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Index energetické transformace Německa (2)
Pokračování miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.
Petr Nejedlý
Index energetické transformace Německa (1)
Poradenská společnost McKinsey od září 2012 zveřejňuje dokument, který na základě hodnocení patnácti parametrů názorně dokladuje postup energetické transformace.
Petr Nejedlý
Energetická transformace ve stínu rypadel
V Německu probíhají bouřlivé diskuze o rozšiřování hnědouhelných povrchových dolů. Proč, když jsou provozovány obnovitelné zdroje o výkonu 80 jaderných bloků?
Petr Nejedlý
Podpora zelené energetiky ve Velké Británii
Britská vláda schválila finanční podporu osmi klíčovým projektům na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů – ve formě “Contract for Difference”.
Petr Nejedlý
Čiré šílenství
Komisař EU pro energetiku Günther Oettinger ostře kritizoval aktuální stav německé energetické transformace.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 157
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3028x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
Co právě poslouchám
- Magdalena Kožená: Ah! Mio Cor (Händel Arias)
- Magdalena Kožená: Bach arias
- Jean-Baptist Lully: Te Deum
- Magdalena Kožená: Lamento (Bach family arias)
- Magdalena Kožená: Vivaldi