Veřejná exhibice zrealizovaná vyvěšením ohromného transparentu o velikosti 16x16 metrů s nápisem „Von der Klimakanzlerin zur Kohlekanzlerin“ na průčelí berlínského hotelu Intercontinental proběhla při příležitosti pořádání kongresu Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství (BDEW), jednoho z nejdůležitějších průmyslových svazů v Německu. Uvedený text lze volně přeložit sloganem „Od kancléřky klimatu ke kancléřce uhlí“, což má symbolizovat nežádoucí směřování Angely Merkelové od politiky ochrany klimatu k podpoře klimaticky škodlivé uhelné energetiky.
Význam pořádajícího svazu a kongresu byl dokladován nejenom osobní účastí pranýřované kancléřky, nýbrž i evropského komisaře pro energetiku Güntera Oettingera, spolkových ministrů průmyslu Philippa Röslera a životního prostředí Petera Altmaiera a rovněž více než tisícovky dalších významných hostů z celého Německa, včetně čelních představitelů nejvýznamnějších energetických firem, a samozřejmě početného zastoupení zástupců evropských médií.
Otázkou k diskuzi je, zda je Angela Merkelová nazývána „uhelnou kancléřkou“ skutečně zcela oprávněně. Pokud se týká velkých německých uhelných projektů, tak v roce 2012 byly zprovozněny bloky F a G hnědouhelné elektrárny Neurath o výkonu 2x1100 MW, čímž se její celkový výkon blíží 4400 MW a po polské elektrárně Belchatów se tak stala druhou největší hnědouhelnou elektrárnu v Evropě. V roce 2012 byla rovněž zprovozněna další hnědouhelná elektrárna Boxberg R o výkonu 675 MW. Z aktuálních statistik BDEW lze vyčíst, že v současné době se v Německu staví osm černouhelných bloků s celkovým výkonem 7 300 MW, z nichž pět by mělo být zprovozněno ještě v tomto roce, dva v roce 2014 a jeden v roce 2015. Na energetickou revoluci, mediálně prezentovanou jako revoluci obnovitelných zdrojů (OZE), je více než deset nových temelínských bloků v uhlí v časovém rozmezí 2012 – 2015 opravdu dost.
Aktuální čísla jsou tedy zřejmá a z pohledu klimatických aktivistů dosti deprimující. Průmyslová mocnost Německo se na počátku 21. století rozhodlo vybudovat značný potenciál energetického sektoru na nových uhelných elektrárnách s projektovou životností cca 40 let. Z prezentovaného transparentu je zřejmá i odpověď aktivistů na otázku „Kdo za to může?“. K tomuto názoru si dovolím připojit několik poznámek.
U velkých elektráren je nutné zohlednit jejich dlouhodobý „investiční horizont“. Příprava a vlastní realizace investic v řádu miliard eur je záležitostí mnoha let. Například stavební práce na nových blocích F a G elektrárny Neurath a elektrárně Boxberg byly zahájeny v roce 2006, tj. skutečně ve funkčním období první vlády Angely Merkelové (od listopadu 2005). Ovšem několik předchozích let probíhala investiční příprava, nejdříve interní obhajoba projektů v rámci energetických společností a následně veřejná fáze s řadou dlouhodobých schvalovacích a povolovacích řízení. Takže při podrobnějším pátrání po spouštěcím mechanismu aktuálního dynamického rozvoje uhelné energetiky v Německu se vrátíme až do roku 2000, do období koaliční vlády SPD a Strany zelených pod vedením kancléře Gerharda Schrödera, kdy spatřil světlo světa program „Atomausstieg“, tj. odstoupení od jaderné energetiky.
Německé energetické firmy byly v roce 2000 postaveny před politické rozhodnutí o plánovaném vyřazení jednoho z páteřních prvků elektrizační soustavy a nezávisle na mediální smršti na téma grandiózního vítězství obnovitelných zdrojů se rozhodly nahradit jaderné elektrárny novou generací hnědouhelných a černouhelných elektráren. Otázku zajištění flexibility zdrojů z pohledu řízení soustavy se rozhodly řešit výstavbou plynových elektráren, která rovněž stále poměrně dynamicky probíhá. V roce 2010 byla poblíž bavorského Vohburgu uvedena do provozu paroplynová elektrárna Irsching 5 o výkonu 845 MW (netto), v roce 2011 ve stejné lokalitě další paroplynový blok Irsching 4 o výkonu 561 MW (netto). Aktuálně se v Německu staví deset plynových bloků o celkovém výkonu 3220 MW, přičemž šest z nich má být spuštěno již v tomto roce, dva v r. 2014 a další dva v r. 2015. Energetické firmy se samozřejmě rovněž rozhodly velmi aktivně zapojit do výstavby OZE, protože z připravované legislativy bylo zřejmé, že se bude jednat o velmi výhodný byznys s dlouhodobě garantovanými cenami, povinným odběrem vyrobené elektřiny a garantovanou bezrizikovou návratností investovaných finančních prostředků.
Nutno poznamenat, že další vývoj v oblasti elektroenergetiky neprobíhal a ani momentálně neprobíhá podle původních představ architektů odstoupení od jaderné energetiky. Ačkoliv se mi to jako elektrotechnikovi zdá obtížně uvěřitelné, čelní představitelé Strany zelených se v roce 2000 zřejmě domnívali, že jaderné elektrárny pracující v základní části denního diagramu zatížení budou jednoduše nahrazeny výrobou v OZE, které v tomto provozním režimu ovšem principiálně pracovat nemohou. Alespoň tedy do doby opravdu velmi masivního posílení akumulačních kapacit sítí všech napěťových hladin v rámci projektů „nové“ decentralizované energetiky a Smart Grids, což je ovšem stále teoretický program, jehož uvádění do praxe bude znamenat desítky let výstavby odpovídajících zdrojů, sítí, řídících center a biliónových nákladů v eurech. Ostatně nebylo nutné čekat ani jedno desetiletí – již stávající rozvoj OZE představující zastoupení na výrobě elektřiny 25% prakticky vyčerpal technické rezervy v dimenzování přenosových sítí, především ve směru severní – jižní Německo. I z tohoto důvodu na odkazovaném kongresu opakovaně hovořili řečníci o přizpůsobení rozvoje OZE rozvoji přenosových sítí, včetně kancléřky Merkelové (např. zde). Jen tak mimochodem, o možných nákladech v řádu bilionu eur již nyní začíná opatrně hovořit i ministr životního prostředí Peter Altmaier (např. zde). Další komplikací je vývoj na elektroenergetickém trhu v posledních letech, který ve spojení s dotační politikou OZE ekonomicky likviduje plynovou energetiku v celé Evropě (např. zde), včetně právě dokončovaných projektů.
Tolik tedy pár poznámek k mediální taškařici klimatických aktivistů. Pokud mohu osobně doporučit další kandidáty na vyvěšení na transparent na téma rozvoje uhelné energetiky v Německu, tak rozhodně nelze opominout Gerharda Schrödera a spolkového ministra životního prostředí za Stranu zelených v roce 2000 Jürgena Trittina.
(Psáno pro blog.iDNES.cz)
Petr Nejedlý
Jak se Angela Merkelová stala „uhelnou kancléřkou“
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 157 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 3028 |
Autor je absolvent ČVUT, fakulty elektrotechnické, specializace jaderné elektrárny. Od ukončení studií v r. 1988 pracuje ve společnosti ČEZ a.s., jaderná elektrárna Temelín - v současné době jako manažer útvaru technika, Výstavba jaderných elektráren. Profesně se zabývá elektroenergetikou, zvláště jadernou energetikou. Ačkoliv je technicky vzdělán, zajímá se rovněž o historickou religionistiku (z pohledu ateisty) a cizí jazyky (angličtina, němčina, ruština, francouzština).