„Globální ostuda“ a nekonečný boj s globální slabomyslností

Neklamným příznakem rozkvětu globální slabomyslnosti je poslední mediální taškařice na komíně prunéřovské elektrárny.

Jaro je tady
S nástupem jara a volbami na dohled si členové úderného komanda z Greenpeace nedělali příliš hlavu s nějakými ploty, řetězy a zámky a opět vyšplhali na komín elektrárny v Prunéřově a rozvinuli transparent „Globální ostuda“ s cílem upozornit veřejnost na plánovanou rekonstrukci elektrárny a problematiku emisí CO2.
Obávám se, že technická podstata rozepře investor versus EIA popř. MŽP popř. Strana zelených popř. Greenpeace je pro většinu čtenářů „nestravitelná“. Pokusím se tedy problematiku "zjednodušit až na dřeň“.
Co říkají oponenti?
Oponenti vyčítají investorovi, že nehodlá pro rekonstrukci prunéřovské elektrárny využít nejlepší teoreticky ve světě dostupnou technologii (tzv. „nadkritický blok“). Jedním z měřítek pro doložení ekologické přijatelnosti technologie je čistá tepelná účinnost elektrárny 42% a vyšší.
Co říká investor?
Investor k tomuto požadavku namítá, že účinnost modernizované elektrárny přepočtená podle evropské metodiky činí 40,19%, přičemž výrazně závisí m.j. na konkrétním umístění elektrárny a kvalitě spalovaného uhlí. Navíc ani „nadkritické řešení“ využívající paliva z dolu Libouš by nedosáhlo požadované účinnosti 42%. V konkrétním případě Prunéřova je ještě nutné zohlednit další důležité omezující faktory:
1) dostupné zásoby uhlí jsou k dispozici pouze na 25-30 let, následně by bylo nutné uhlí dovážet (ekonomika)
2) mimo výroby elektřiny je nutné zajistit spolehlivou dodávku tepla, což rezultuje v požadavek na výstavbu několika menších bloků s možností zálohování a nikoliv jednoho velikého „nadkritického monobloku“.
Investorem navrhovaná modernizace znamená oproti stávajícímu stavu následující snížení emisí škodlivin: SOx (57 %), NOx (59 %), tuhých znečišťujících látek (39 %) a konečně CO2 (31 %).
A jak toto všechno souvisí s bojem proti „globální slabomyslnosti“ a jejím nositelům?
Podle dostupných podkladů znamená návrh investora na „technicky zastaralé“ řešení oproti nadkritickému bloku zvýšení emisí CO2 zhruba o 0,205 milionu tun ročně, což při plánované životnosti elektrárny 30 let činí cca 6,15 milionů tun.
Srovnání výroby elektřiny z jádra a hnědého uhlí
Zastavme se nyní u hodnoty 6,15 milionů tun CO2 za třicet let. Je to hodně nebo málo? Pro ilustraci si dovolím prezentovat následující příklad. Pokud využijeme výsledků studií zabývajících se tématem emisí CO2 jednotlivých energetických zdrojů, tak roční výroba elektřiny v JE Temelín (12 TWh) znamená oproti spalování hnědého uhlí snížení emisí CO2 ve výši 9,6 – 14,4 milionů tun ročně. Pro zasvěcenější čtenáře podotýkám, že se jedná o tzv. přepočtené ekvivalentní množství emisí CO2 zahrnující celý technologický řetězec od těžby energetických surovin, přes výrobu paliva, výstavbu a provoz vlastní elektrárny až k likvidaci vznikajících odpadů a konečnou demontáž elektrárny do stavu „na zelenou louku“. Proto jsou hodnoty „přímých emisí“ (uhlí, ropa, plyn) vyšší než v běžně dostupných podkladech a technologie, které k výrobě energie nevyužívají spalování (fotovoltaika, voda, vítr, jádro), vykazují tzv. „nepřímé emise“. Pro případné polemiky rovnou předesílám, že autoři originálního německého článku vycházeli z osmi informačních zdrojů, zpracovávaných m.j. v Paul Scherrer Institut (Švýcarsko) a Öko-Institut (NSR), což jsou významná západoevropská pracoviště v oblasti ochrany životního prostředí.
Chlapci do nepohody, ale tak trochu mimo
Chlapci z Greenpeace si tedy nechali na komíně v Prunéřově ošlehávat tvář ostrým jarním větrem z důvodu navýšení emisí CO2 o 205 000 tun ročně. Ovšem svého času se přivazovali řetězy kvůli zastavení výstavby JE Temelín, který svým provozem ročně uspoří přibližně 47-70x více CO2. Tehdy se ovšem nezajímali o emise CO2, nýbrž se obávali jaderné havárie „černobylského typu“. A mimo jiné argumentovali snížením spotřeby uhlí a hrozící masovou nezaměstnaností severočeských horníků. Je tedy otázkou, jestli se Greenpeace skutečně snaží o snižování emisí CO2. Autor se výše snažil číselně doložit, že nikoliv.
Kdo má za sebou větší hřbitov?
Jako perličku uvádím, že hnutí Greenpeace svého času uveřejnilo tiskovou zprávu, ve které z výše emisí CO2 v Prunéřově přímo dovozovalo počet obětí v globálním měřítku (tehdejší reakce autora zde). Že by si na komíně z dlouhé chvíle cvičně vypočetli velikost hřbitova, který by vznikl v důsledku výroby elektřiny v hnědouhelných elektrárnách místo Temelína, o jehož odstavení v devadesátých letech tolik usilovali?
Lze namítnout, že určitá část elektřiny by nemusela být v ČR vůbec vyrobena, protože ji (prozatím) vyvážíme. Ovšem emise neznají hranice, elektřina byla reálně spotřebována a tudíž by musela být vyrobena někde jinde. Otázkou je kde a jak. Osobně se domnívám, že s velkou pravděpodobností v polských a německých uhelných elektrárnách, což nás opět vrací na začátek - k problematice emisí CO2.
Když už se zde zabývám nositeli myšlenkového proudu „globální slabomyslnosti“, neodpustím si malou poznámku o biopalivech. Není to tak dlouho, co environmentalistické kruhy (především) v EU spustily programy masové ekonomické podpory výroby biopaliv, a to za hlasitého jásotu ekologistických hnutí. V průběhu několika let se zjistilo, že koncepce subvencované výroby a využívání biopaliv pod heslem ochrany životního prostředí a klimatu měla drtivý dopad na zemědělství některých rozvojových zemí. Mnohde dokonce s následky blízkými hladomoru. V tomto případě lze za propagátory biopaliv skutečně postavit hřbitov, a opravdu hodně velký.
Globální spiknutí monopolů?
Představitelé opakovaně zmiňované „globální slybomyslnosti“ jsou neochvějně přesvědčeni, že vždy postupují pouze ve směru pokroku, jsou nositeli nevyvratitelně správných názorů a jejich jednání vždy směřuje k docílení všeobecného globálního blaha, navzdory ideodiverznímu působení nejrůznějších politických, ekonomických, technologických a jiných lobby. Ovšem důsledky jejich činů mnohdy reálně znamenají naprostý opak proklamovaných cílů. Pro mnohé z nich je to doživotní lékařská diagnóza.
A co takhle trochu realismu?
Ostatním čtenářům schopným oprostit se od aktivistického mediálního balastu lze pouze sdělit, že realita je obvykle složitější a nelze ji zpracovat vyřváváním jednoduchých hesel, vyvěšováním transparentů na komíny a účelovou manipulací argumentů. Pokud se někdo snaží hodnotit složité technické dílo pouze z jednoho subjektivně preferovaného hlediska, (v případě Prunéřova jen a pouze z hlediska hypoteticky dosažitelných emisí CO2), a to bez ohledu na reálné technické a technologické možnosti, investiční náročnost a konkrétní lokální podmínky z hlediska dodávky paliva a výroby tepla, nemá šanci se dobrat k rozumnému řešení.

(Autor je zaměstnancem firmy ČEZ)
(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý