Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poláci „přiškrtí“ elektřinu z německých větrných elektráren

8. 01. 2012 11:24:28
Polsko pravděpodobně nainstaluje na přeshraničních linkách s Německem speciální transformátory a omezí tak přetoky elektřiny z německých větrných parků přes svoji síť.

Situace v elektroenergetice ve středoevropském regionu se začíná přiostřovat. Z různých informačních zdrojů začínají prosakovat informace o polském rozhodnutí čelit opakujícím se „příbojům“ z německých větrných elektráren instalací tzv. transformátorů s příčnou regulací (phase shifters).

Nechci čtenáře víkendového blogu zatěžovat přednáškou z elektrotechniky. S využitím vzdálené analogie toku elektřiny a vody si vystačíme s konstatováním, že zmiňované speciální transformátory fungují jako vodovodní kohoutek, který můžeme podle potřeby přivřít a omezit tak proud vody vytékající z potrubí. Takže „phase shifter“ analogicky umožňuje „přiškrtit“ tok elektřiny přenášené elektrickým vedením.

Důvod polského rozhodnutí je technicky pochopitelný. Německo v rámci státní politiky podpory OZE instalovalo značné výrobní kapacity ve větrných elektrárnách, které jsou zcela logicky dislokovány v místech s příhodnými klimatickými podmínkami – tj. převážně na severním pobřeží. Nicméně hlavní centra spotřeby se nacházejí ve středním a jižním Německu, takže elektřina musí být ke spotřebitelům přepravována prostřednictvím dálkových vedení. Ovšem německá přenosová síť není dostatečně dimenzována a elektřina přenášená do jižního Německa se „tlačí“ do polských a českých přenosových linek a teprve potom se znovu vrací do Německa. Situace se ještě zdramatizovala v březnu loňského roku po odstavení sedmi jaderných bloků, z nichž pět se nachází ve středním a jižním Německu, a to v rámci moratoria vyhlášeného po havárii fukušimské jaderné elektrárny.

S průběžným navyšováním výroby v německých větrných elektrárnách se trvale zvyšují velmi obtížně předvídatelné přetoky elektřiny do polských přenosových sítí, které v současnosti dosahují natolik vysokých hodnot, že národní provozovatel sítě stále častěji není schopen dodržet základní síťové bezpečnostní kritérium „n-1“. Toto kritérium matematicky prezentuje technický požadavek na dimenzování přenosových sítí s dostatečnými rezervami tak, aby při náhlém výpadku jednoho vedení nedošlo k přetížení dalších vedení v rámci soustavy.

Co vlastně reálně znamená nedodržení kritéria „n-1“? Zjednodušeně můžeme říci, že v tomto případě se v sítích může projevit „efekt sněhové koule“. Mohu prezentovat příklad, kdy náhodná příčina (např. úder blesku) způsobí poruchu nějakého silně zatíženého vedení. Elektřina původně dopravovaná nyní porouchaným resp. vypnutým vedením se v souladu s fyzikálními zákony okamžitě „přelije“ na okolní vedení a zvýší tak jejich zatížení, přičemž při nesplnění kritéria „n-1“ dojde k přetížení dalšího vedení (princip „nejslabšího článku řetězu“). Takže elektřina nyní již ze dvou nefunkčních vedení se opět „přelije“ na zbývající linky ... a celá soustava se začíná hroutit jako domeček z karet. S literární nadsázkou to lze přirovnat k „elektrické tsunami“, kterou již prakticky nelze zastavit. Že se nejedná pouze o akademickou teorii mohu doložit odkazem na gigantický blackout v USA a Kanadě v srpnu 2003 (zde). Nebo v případě Evropy lze uvést částečný rozpad západoevropské elektrizační soustavy v listopadu roku 2006, kdy v průběhu necelých dvaceti vteřin došlo k přetížení a následnému vypnutí 33 linek v prostoru od severního pobřeží Německa až po Bosnu-Hercegovinu a jižní Španělsko (zde).

Na obranu před osočováním Poláků z neschopnosti a jako podnět k zamyšlení propagátorům „energetické meteorologie“, operujícím s předpovědními modely výroby elektřiny z větrných parků, mohu uvést, že ve „zvláště vydařených dnech“ se na některých přeshraničních vedeních zvyšuje tranzit elektřiny až desetinásobně proti předem dohodnutým obchodním plánům. Síťoví operátoři umějí leccos, ovšem v současné době je v Německu instalováno ve větru celkem 27 temelínských bloků (cca 27 000 MW), které již dávno výkonově přerostly možnosti transferu elektřiny do oblastí vysoké průmyslové spotřeby národní přenosovou soustavou a začínají „cvičit“ se sítěmi ve středoevropském měřítku.

A musí nás vůbec zajímat, jaká technická zařízení si Poláci instalují či nenainstalují na přeshraničních linkách s Německem? To rozhodně musí. Jak jsem se snažil vysvětlit výše, tak „přiškrcením“ jednoho popř. několika přenosových vedení docílíme pouze „přelití“ elektřiny do vedení jiných, což v popisovaném scénáři znamená do vedení českých. Ostatně z hlediska přenosových sítí je už Česká republika poměrně dlouho zcela regulérní „spolkovou zemí“, aniž bych chtěl nyní vytahovat ze skříně historické reminiscence.

Po reálném zprovoznění „phase shifters“ v Polsku by se provozní stavy v českých sítích dosti výrazně zdramatizovaly a osoby zodpovědné za spolehlivý chod české elektrizační soustavy by zřejmě rychle směřovaly k závislosti na antidepresivech. Situace by pravděpodobně byla natolik vážná, že „phase shifters“ by musely být instalovány i na linkách z Německa do ČR...

Otázkou je, jaký by byl další vývoj v tomto (prozatím hypotetickém) případě. Troufám si tvrdit, že s takto „ořezanou“ středoevropskou přenosovou soustavou by Němci nebyli schopni „ukočírovat“ svoje větrné elektrárny v rámci svojí přenosové sítě a prakticky permanentně by se pohybovali na hranicích nouzového režimu, kdy by operátoři sítí museli masově a neohlášeně redukovat výrobu, tj. vypínat větrné farmy na severu země, aby tak zabránili rozpadu národní soustavy (blackoutu). Otázkou je, zda by provozovatelé elektráren byli vůbec ochotni v takto nestabilním prostředí nové větrné farmy stavět, protože nucené vypínání by pro ně znamenalo značné ekonomické ztráty. Pro upřesnění dodávám, že v případě ohrožení bezpečnosti provozu soustavy není relevantní ustanovení o přednostním odkupu elektřiny z OZE a operátor sítě je oprávněn učinit veškerá technická a organizační opatření směřující k odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí.

Němečtí síťoví operátoři jsou samozřejmě s veškerou problematikou velmi dobře seznámeni, znají řešení uvedených problémů a dlouhodobě prezentují příslušná fakta na nejrůznějších fórech, pokud je někdo ochoten jim vůbec naslouchat. Takže (upozorňuji čistě technické) řešení lze formulovat velmi snadno: je potřeba vybudovat nová přenosová vedení, a to v grandiózním měřítku. Spolková energetická agentura v rámci tzv. Síťové studie II, „nakrmila“ matematické modely elektrizační soustavy politickým zadáním na dosažení podílu OZE ve výši 39% v roce 2025 a vypočetla, že bude nutné do roku 2020 vybudovat 3 600 km nadzemních vedení velmi vysokého napětí. Problém je v tom, že reálně se těchto vedení v průměru staví řádově desítky kilometrů ročně...

Na příkladu potřeby výstavby téměř čtyř tisíc kilometrů nových přenosových tras v Německu lze doložit, že dosavadní rozvoj „zelené energetiky“ v zemi OZE zaslíbené, který nedávno dosáhl „bájné“ hranice celkového podílu 20% vyrobené elektřiny, již prakticky vyčerpal „vnitřní rezervy“ elektrických sítí. Jinými slovy jejich další rozvoj bude nevyhnutelně spojen se závažnými technickými problémy, značnými ekonomickými náklady a právními šarvátkami s majiteli pozemků při budování nových vedení, což s sebou nese otázku, jak dlouho ještě bude možné udržet stávající velmi dynamické tempo jejich rozvoje.

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý

Křišťálová Lupa 2016
Autor: Petr Nejedlý | neděle 8.1.2012 11:24 | karma článku: 38.06 | přečteno: 4748x

Další články blogera

Petr Nejedlý

Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 3)

Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

3.4.2016 v 12:35 | Karma článku: 18.76 | Přečteno: 696 | Diskuse

Petr Nejedlý

Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 2)

Pokračování miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

27.3.2016 v 16:51 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 562 | Diskuse

Petr Nejedlý

Německá energetická transformace – aktualizace 2016 (díl 1)

Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje analýzu, která na základě hodnocení patnácti parametrů názorně dokladuje postup energetické transformace.

20.3.2016 v 12:55 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 835 | Diskuse

Petr Nejedlý

Česká republika snížila emise razantněji než Německo a Rakousko

Eurostat publikoval počátkem listopadu souhrnné údaje k snižování emisí skleníkových plynů v zemích EU od roku 1990. Výsledky České republiky rozhodně nejsou špatné.

29.11.2015 v 10:43 | Karma článku: 20.83 | Přečteno: 875 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana a Rudolf Mentzlovi

Cesta do středu Saturnu

Už byla popsána Cesta do středu Země. Nenechme se svazovat fantazií a dejme se unášet realitou při cestě do středu druhé největší planety Sluneční soustavy.

7.12.2016 v 8:00 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 242 | Diskuse

Roman Baroš

Poseidon a Telchines

Pán moří Poseidon a jeho spojení s rasou rybích dětí, známých jako Telchines, které nám daly znalosti metalurgie a dokonce daly Poseidonovi jeho slavný trojzubec. Ale kdo byly tyto mystické bytosti?

6.12.2016 v 20:17 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 102 | Diskuse

Jan Fikáček

Zvuková černá díra

Teorie relativity (ta obecná) nemá přece se zvukem nic společného, ne? Ta se týká gravitace, prostoru a času, nebo tedy prostoročasu. A černá díra "nepustí" ven ani elektromagnetické vlnění, tedy světlo, ne zvukové vlny.

6.12.2016 v 9:09 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 428 | Diskuse

Jan Fikáček

Teorie relativity hraním si s "kostkami" na vašem stole

Myslíte si, že teorie relativity je něco, co nemůžete nikdy přímo zažít, nikdy vidět, nikdy ohmatat, nikdy pochopit? Že je to něco daleko ve vesmíru nebo v šílených rychlostech, které nemůžete ani postřehnout?

5.12.2016 v 9:07 | Karma článku: 21.60 | Přečteno: 703 | Diskuse

Dana Tenzler

Co zhatilo přistání na Marsu? Osudový omyl přistávacího modulu Schiaparelli

Před pár týdny jsme s napětím sledovali přistání modulu Schiparelli na Marsu. Bohužel skončilo fiaskem. Dnes už známe i důvody selhání. Jeho sesterská sonda TGO naštěstí pracuje bezchybně a zasílá na Zemi první obrázky.

5.12.2016 v 8:00 | Karma článku: 19.22 | Přečteno: 544 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2974

Autor je absolvent ČVUT, fakulty elektrotechnické, specializace jaderné elektrárny. Od ukončení studií v r. 1988 pracuje ve společnosti ČEZ a.s., jaderná elektrárna Temelín - v současné době jako manažer útvaru technika, Výstavba jaderných elektráren. Profesně se zabývá elektroenergetikou, zvláště jadernou energetikou. Ačkoliv je technicky vzdělán, zajímá se rovněž o historickou religionistiku (z pohledu ateisty) a cizí jazyky (angličtina, němčina, ruština, francouzština).

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.